Václav Krůček se narodil 1. května 1927 ve Slezských Soběšovicích. Po roce se rodina přestěhovala do Slezské Ostravy, kde Václav začal také od svých šesti let hrát na housle. K hudbě ho přivedl jeho tatínek – v havířské profesi předák v dole (štajgr), který sám hrával v hornické kapele na klarinet. Václav začínal na hudební škole (dnešní ZUŠ ve Slezské Ostravě), kde byl od roku 1937 žákem absolventky pražské konzervatoře, profesorky Josefiny Wolfové. Osudovým učitelem houslí se mu však stal profesor Julius Remeš (1897-1992), soukromý žák Otakara Ševčíka a také Jaroslava Kociána na Masarykově ústavu hudby a zpěvu v Ostravě. Osudovým si ho dovoluji nazvat proto, neboť na něj Václav Krůček celý život vzpomínal. Ostatně i Bohdan Warchal (zakladatel a dlouholetý umělecký vedoucí Slovenského komorního orchestru) a Bruno Bělčík (koncertní mistr České filharmonie) vzešli rovněž z jeho třídy. Po čtyřletém studiu v Masarykově ústavu byl v roce 1944 ve svých 17 letech totálně nasazen do dolu Michalka ve Slezské Ostravě až do osvobození v květnu 1945. Na vlastní kůži poznal, co obnáší havířská dřina. (Tato zkušenost z mládí také formovala jeho charakter, o čemž svědčí skutečnost, že i v důchodovém věku si rád zašel popovídat s těmi, kdo v minulosti pracovali jako havíři). V roce 1946 složil státní zkoušky v Brně a poté byl přijat na pražskou konzervatoř do pátého ročníku houslové třídy Norberta Kubáta. Po absolvování pražské konzervatoře (tehdy sedmileté) byl přijat na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Jeho pedagogy byli prof. František Kudláček a prof. Alexandr Plocek. V Brně studoval společně s Bohdanem Warchalem, Jiřím Trávníčkem a Antonínem Moravcem (pozdějším profesorem na JAMU v Brně a AMU v Praze).