Henry (Henri) Eccles (1670–1742) byl anglický skladatel . Jako houslista se Henry Eccles stal součástí doprovodu vévody d'Aumont, francouzského velvyslance v Británii, s nímž se kolem roku 1713 vrátil do Francie. V roce 1720 vydal v Paříži Dvanáct sól pro housle věnovaných rytíři Josephu Gageovi - anglickému gentlemanovi, který se v té době hojně angažoval v pařížských finančních spekulacích. Tato kniha sonát nechvalně proslula tím, že obsahuje výpůjčky z Giuseppe Valentiniho op. 8, které byly použity k sestavení sonát 1, 4, 8 a 9 (s jednotlivými větami Valentiniho začleněnými do sonát 3 a 10). Nejznámější sonáta z tohoto svazku, číslo 11 g moll, se zdá být z velké části dílem samotného Ecclese, ačkoli druhou větu (Corrente) vyňal z opusu 10 Francesca Bonportiho . V roce 1723 Eccles vytvořil další svazek Sonát pro housle a figurální bas a další dvě sonáty pro flétnu.