Jacques François Antoine Marie Ibert (15. srpna 1890 – 5. února 1962) byl francouzský skladatel klasické hudby . Hudbu studoval od útlého věku, studoval na Pařížské konzervatoři a na první pokus získal její hlavní cenu, Prix de Rome , a to i přes studium přerušené službou v první světové válce . Ibert se věnoval úspěšné skladatelské kariéře a napsal (někdy ve spolupráci s jinými skladateli) sedm oper, pět baletů, scénickou hudbu k divadelním hrám a filmům, díla pro sólový klavír, sborová díla a komorní hudbu. Nejvíce si ho pravděpodobně pamatují svá orchestrální díla, včetně Divertissement (1930) a Escales (1924). Jako skladatel se Ibert nevázal k žádnému z převládajících hudebních žánrů své doby a byl popisován jako eklektik. To je patrné i v jeho nejznámějších dílech: Divertissement pro malý orchestr je bezstarostný, až frivolní, a Escales (1922) je zrale romantické dílo pro velký orchestr. Souběžně se svou tvůrčí prací byl Ibert ředitelem Francouzské akademie ve vile Medici v Římě. Během druhé světové války byl pronacistickou vládou v Paříži proskribován a na čas odešel do exilu ve Švýcarsku. Po válce se mu vrátilo jeho dřívější postavení ve francouzském hudebním životě a naposledy vedl Pařížskou operu a Opéra-Comique .