Ernest Clarke se narodil ve Woburnu v Massachusetts do hudební rodiny, jako syn skladatele, varhaníka a stavitele varhan. Všichni tři jeho bratři se stali významnými hudebníky, nicméně bratr Herbert L. Clarke, sólista na kornet a kapelník, si získal mezinárodní slávu jako jeden z největších dechových interpretů všech dob. Ernestova kariéra profesionálního hudebníka začala jako umělec, který koncertoval s některými z předních koncertních kapel a orchestrů své doby: Innes Band, Neyer's 7th Regiment Band (1887-1898), Victor Herbert's Orchestra, Sousa's Band (1915-1916) a kapelou Patricka Sarsfielda Gilmora se 100 hudebníky, která byla údajně nejlepší v USA. V letech 1898 až 1918 také působil jako hlavní trombonista v Symfonickém orchestru Waltera Damrosche (známém také jako Newyorský symfonický orchestr). Dalším velkým Clarkovým hudebním úspěchem byla jeho pedagogická činnost, kdy 25 let, od roku 1922 až do své smrti v roce 1947, učil na Institutu hudebních umění (předchůdci Juilliard School of Music) v New Yorku. Jeho nástupcem se stal jeho student Davis Schuman. Clarkova výuka se stala tak legendární, že mnoho hudebníků se domnívalo, že vychoval více skvělých hráčů na trombon než kterýkoli jiný učitel ve východních Spojených státech v první polovině 20. století. Kromě Metody pro trombon Clarke složil pro trombon také následující díla: Orchestrální studie pro trombon (1908)