Rock  *  Pop  *  Folk  *  Country  *  Jazz  *  Blues  *  Bluegrass  *  Metal  *  Vážná hudba

Filtry

nástroje

Flétna příčná (1)

Pavel Vranický


Pavel Vranický (Wikipedie)
 

Pavel Vranický (30. prosince 1756, Nová Říše – 26. září 1808, Vídeň) byl český hudební skladatel, dirigent a houslista. Byl starší bratr hudebního skladatele Antonína Vranického, působil jako ředitel obou dvorních divadel ve Vídni.

 

Život

 

Studoval zpěv, hru na varhany, housle a violu na Premonstrátské klášterní škole v Nové Říši a později v Jihlavě (1770–1771). V Olomouci studoval teologii a stal se výborným houslistou. Ve 20 letech odešel do Vídně, kde vstoupil do teologického semináře a sloužil jako sbormistr. Ve studiích pokračoval u J. M. Krause (švédský dvorní kapelník, navštívil Vídeň okolo roku 1783). Náznaky, že byl také žákem Haydna, zůstaly neprokázané.

 

Na jaře roku 1784 sloužil jako dirigent u hraběte Johanna Baptista Esterházyho, v říjnu 1785 byl jmenován dirigentem orchestru nově vzniklého divadla U Korutanské brány. V této pozici zůstal do 1787, kdy se stal dirigentem vídeňského Burgtheater divadelního orchestru. Od sezóny 1792/1793 působil až do své smrti také jako první dirigent císařsko-královského dvorního divadla, poté jej ve funkci nahradil jeho bratr Antonín Vranický. Okolo roku 1786 začal skládat symfonie.

 

Pavel Vranický hrál význačnou roli ve vídeňské hudbě. Haydn i Beethoven ho upřednostňovali jako dirigenta pro své práce: Haydn trval na dirigování vídeňského představení Stvoření (1799-1800), a na žádost Beethovena vedl premiéru 1. symfonie (2.dubna 1800). Od roku 1805 se střídal s Vojtěchem Matyášem Jírovcem v dirigování koncertů pro šlechtické milovníky hudby. Pavel Vranický se přátelil s Mozartem a byl členem stejné lóže Svobodných zednářů jako on (Ke korunované naději). Po Mozartově smrti sloužil jako právoplatný prostředník vdově Konstancii ve vyjednávání s vydavatelem André. Jako tajemník vídeňského Tonkünstler-Societät, uspěl s vyrovnáváním Haydnovy zdlouhavé hádky se společností v 1797. Jeho přátelský vztah s Haydnem je zdokumentován v dopise Vranického Johnu Blandovi (12.prosince 1790) a v Haydnově dopise Vranickému (3.září 1800). Beethovenův osobní vztah k oběma bratrům Vranickým je vidět v Czernyho pamětech. Vranického ve Vídni navštívil i Weber (1803).


Dílo

 

Vranický zkomponoval 51 symfonií, většina z nich je složená ze 4 vět podle klasického pořadí často s pomalým úvodem. Veřejné představení „La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise opus 31“ (Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou) bylo zakázané císařským rozkazem (20.12.1797), protože název díla byl příliš provokativní. Jako Beethovenova Eroica tato symfonie obsahovala pohřební pochod v pomalé větě, která byla pojmenována „Osud a smrt Ludvíka XVI.“

 

Vranický také napsal 56 smyčcových kvartet, většina z nich obsahovala tři části. V těchto pracích Vranický předjímal romantický styl s odvážným harmonickým průběhem, divadelními gesty a virtuosními zobrazeními. Jeho hudba po jeho smrti poměrně rychle upadla v zapomnění, jak poznamenal Fétis: "Hudba Vranického byla v módě, když byla nová, kvůli svým přírodním melodiím a skvělému stylu. Dobře zacházel s orchestrem, hlavně v symfoniích. Vzpomínám si, že v mém mládí se jeho práce držela velmi dobře v porovnání s dílem Haydna. Udivuje mě předčasné zapomenutí jeho díla."

 

Vranického nejznámější dílo a nejdéle přeživší skladbou byla opera Oberon, král Elfů (premiéra 1789). Ve Vídni byla nadšeně přijata. Mozartova Kouzelná flétna (premiéra 1791) vykazovala jisté podobnosti s tímto dílem Vranického. Goethe navrhl Vranického jako nejvhodnějšího skladatele pokračování Kouzelné flétny a chtěl s ním spolupracovat (dopis 1796). Oberon, král Elfů upadl v zapomnění po roce 1826 kvůli stejnojmenné opeře Webera. V té době byly dokonce populárnější Vranického balety obzvláště Lesní dívka (Das Waldmädchen).


Výběr z díla

 

Vokální hudba:
Písně svobodných zednářů
184 kánonů starší doby
Die Fürstenfeier - kantáta
Die Juden - terzetto
mše
kvartety

 

Jevištní dílo:
Oberon, král Elfů - opera
Der dreifache Liebhaber - singspiel
Walmir und Gertraud - opereta
Zephir und Flora - balet
Das Waldmädchen
Das Urteil des Paris - balet
Der Raub der Sabinerinnen - balet

 

Instrumentální dílo:
orchestrální díla
symfonie (La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise; celkem 51 symfonií)
koncerty (Koncert pro flétnu a orchestr, Koncert pro violoncello a orchestr, Koncert pro dvě flétny a orchestr, Tři koncerty pro housle a orchestr;...)
komorní díla
smyčcové kvintety
smyčcové kvartety
smyčcová tria
klavírní tria
dueta pro různé obsazení
klavírní dílo (Tři sonáty, Polní pochod generála Benningsena, Polonéza F-dur, Sonáta C-dur)

 

Pavel Vranický (Wikipedie)
 

Pavel Vranický (30. prosince 1756, Nová Říše – 26. září 1808, Vídeň) byl český hudební skladatel, dirigent a houslista. Byl starší bratr hudebního skladatele Antonína Vranického, působil jako ředitel obou dvorních divadel ve Vídni.

 

Život

 

Studoval zpěv, hru na varhany, housle a violu na Premonstrátské klášterní škole v Nové Říši a později v Jihlavě (1770–1771). V Olomouci studoval teologii a stal se výborným houslistou. Ve 20 letech odešel do Vídně, kde vstoupil do teologického semináře a sloužil jako sbormistr. Ve studiích pokračoval u J. M. Krause (švédský dvorní kapelník, navštívil Vídeň okolo roku 1783). Náznaky, že byl také žákem Haydna, zůstaly neprokázané.

 

Na jaře roku 1784 sloužil jako dirigent u hraběte Johanna Baptista Esterházyho, v říjnu 1785 byl jmenován dirigentem orchestru nově vzniklého divadla U Korutanské brány. V této pozici zůstal do 1787, kdy se stal dirigentem vídeňského Burgtheater divadelního orchestru. Od sezóny 1792/1793 působil až do své smrti také jako první dirigent císařsko-královského dvorního divadla, poté jej ve funkci nahradil jeho bratr Antonín Vranický. Okolo roku 1786 začal skládat symfonie.

 

Pavel Vranický hrál význačnou roli ve vídeňské hudbě. Haydn i Beethoven ho upřednostňovali jako dirigenta pro své práce: Haydn trval na dirigování vídeňského představení Stvoření (1799-1800), a na žádost Beethovena vedl premiéru 1. symfonie (2.dubna 1800). Od roku 1805 se střídal s Vojtěchem Matyášem Jírovcem v dirigování koncertů pro šlechtické milovníky hudby. Pavel Vranický se přátelil s Mozartem a byl členem stejné lóže Svobodných zednářů jako on (Ke korunované naději). Po Mozartově smrti sloužil jako právoplatný prostředník vdově Konstancii ve vyjednávání s vydavatelem André. Jako tajemník vídeňského Tonkünstler-Societät, uspěl s vyrovnáváním Haydnovy zdlouhavé hádky se společností v 1797. Jeho přátelský vztah s Haydnem je zdokumentován v dopise Vranického Johnu Blandovi (12.prosince 1790) a v Haydnově dopise Vranickému (3.září 1800). Beethovenův osobní vztah k oběma bratrům Vranickým je vidět v Czernyho pamětech. Vranického ve Vídni navštívil i Weber (1803).


Dílo

 

Vranický zkomponoval 51 symfonií, většina z nich je složená ze 4 vět podle klasického pořadí často s pomalým úvodem. Veřejné představení „La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise opus 31“ (Velká charakteristická symfonie za mír s Francouzskou republikou) bylo zakázané císařským rozkazem (20.12.1797), protože název díla byl příliš provokativní. Jako Beethovenova Eroica tato symfonie obsahovala pohřební pochod v pomalé větě, která byla pojmenována „Osud a smrt Ludvíka XVI.“

 

Vranický také napsal 56 smyčcových kvartet, většina z nich obsahovala tři části. V těchto pracích Vranický předjímal romantický styl s odvážným harmonickým průběhem, divadelními gesty a virtuosními zobrazeními. Jeho hudba po jeho smrti poměrně rychle upadla v zapomnění, jak poznamenal Fétis: "Hudba Vranického byla v módě, když byla nová, kvůli svým přírodním melodiím a skvělému stylu. Dobře zacházel s orchestrem, hlavně v symfoniích. Vzpomínám si, že v mém mládí se jeho práce držela velmi dobře v porovnání s dílem Haydna. Udivuje mě předčasné zapomenutí jeho díla."

 

Vranického nejznámější dílo a nejdéle přeživší skladbou byla opera Oberon, král Elfů (premiéra 1789). Ve Vídni byla nadšeně přijata. Mozartova Kouzelná flétna (premiéra 1791) vykazovala jisté podobnosti s tímto dílem Vranického. Goethe navrhl Vranického jako nejvhodnějšího skladatele pokračování Kouzelné flétny a chtěl s ním spolupracovat (dopis 1796). Oberon, král Elfů upadl v zapomnění po roce 1826 kvůli stejnojmenné opeře Webera. V té době byly dokonce populárnější Vranického balety obzvláště Lesní dívka (Das Waldmädchen).


Výběr z díla

 

Vokální hudba:
Písně svobodných zednářů
184 kánonů starší doby
Die Fürstenfeier - kantáta
Die Juden - terzetto
mše
kvartety

 

Jevištní dílo:
Oberon, král Elfů - opera
Der dreifache Liebhaber - singspiel
Walmir und Gertraud - opereta
Zephir und Flora - balet
Das Waldmädchen
Das Urteil des Paris - balet
Der Raub der Sabinerinnen - balet

 

Instrumentální dílo:
orchestrální díla
symfonie (La grande sinfonie charactéristique pour la paix avec la Républic francoise; celkem 51 symfonií)
koncerty (Koncert pro flétnu a orchestr, Koncert pro violoncello a orchestr, Koncert pro dvě flétny a orchestr, Tři koncerty pro housle a orchestr;...)
komorní díla
smyčcové kvintety
smyčcové kvartety
smyčcová tria
klavírní tria
dueta pro různé obsazení
klavírní dílo (Tři sonáty, Polní pochod generála Benningsena, Polonéza F-dur, Sonáta C-dur)

 

Pavel Vranický - noty, akordy, texty písní, taby

noty na klavír, noty na zpěv, akordy na kytaru, akordy na ukulele, noty na ukulele, noty na akordeon, noty tahací harmoniku, noty na altsaxofon, noty na banjo, noty na baskytaru, noty na Bb nástroje, noty na C nástroje, noty na Eb nástroje, noty na bicí nástroje, noty na cello, noty na čtyřruční klavír, noty na foukací harmoniku, noty na harfu, noty na harmoniku, noty na housle, noty na keyboard, noty na klarinet, noty na kytaru, noty na lesní roh, noty na pozoun, noty na trombón, noty na příčnou flétnu, noty na saxofon, noty na tenorsaxofon, noty na trubku, noty na varhany, noty na violu, noty na zobcovou flétnu, taby na banjo, taby na baskytaru, taby na kytaru, texty písní, noty na dobro, noty havajskou kytaru, noty na steel kytaru, noty na mandolínu, noty na kontrabas, taby na dobro, taby havajskou kytaru, taby na steel kytaru, taby na mandolínu, škola hry na kytaru, škola hry na klavír, škola hry na zobcovou flétnu, škola hry na příčnou flétnu, škola hry na fagot, škola hry na mandolínu, škola hry na banjo, škola hry na baskytaru, škola hry na saxofon, škola hry na ukulele, škola hry na pozoun, škola hry na bicí nástroje, noty na dudy, škola hry na dudy, škola hry na kontrabas, škola hry na varhany, noty na nástroje basového klíče, škola hry na trubku

Pavel Vranický: Sonáta F dur op. 31 pro cembalo (klavír) a flétnu noty akordy tab text,
Pavel Vranický: Quartetti per archi II, op. 16, No. 1-6 noty akordy tab text,

 

Pavel Vranický - noty, akordy, texty písní, taby

noty na klavír, noty na zpěv, akordy na kytaru, akordy na ukulele, noty na ukulele, noty na akordeon, noty tahací harmoniku, noty na altsaxofon, noty na banjo, noty na baskytaru, noty na Bb nástroje, noty na C nástroje, noty na Eb nástroje, noty na bicí nástroje, noty na cello, noty na čtyřruční klavír, noty na foukací harmoniku, noty na harfu, noty na harmoniku, noty na housle, noty na keyboard, noty na klarinet, noty na kytaru, noty na lesní roh, noty na pozoun, noty na trombón, noty na příčnou flétnu, noty na saxofon, noty na tenorsaxofon, noty na trubku, noty na varhany, noty na violu, noty na zobcovou flétnu, taby na banjo, taby na baskytaru, taby na kytaru, texty písní, noty na dobro, noty havajskou kytaru, noty na steel kytaru, noty na mandolínu, noty na kontrabas, taby na dobro, taby havajskou kytaru, taby na steel kytaru, taby na mandolínu, škola hry na kytaru, škola hry na klavír, škola hry na zobcovou flétnu, škola hry na příčnou flétnu, škola hry na fagot, škola hry na mandolínu, škola hry na banjo, škola hry na baskytaru, škola hry na saxofon, škola hry na ukulele, škola hry na pozoun, škola hry na bicí nástroje, noty na dudy, škola hry na dudy, škola hry na kontrabas, škola hry na varhany, noty na nástroje basového klíče, škola hry na trubku

Pavel Vranický: Sonáta F dur op. 31 pro cembalo (klavír) a flétnu noty akordy tab text,
Pavel Vranický: Quartetti per archi II, op. 16, No. 1-6 noty akordy tab text,